M.Kuzica - pokračování životopisu | biography continuation

Abstraktní koncepci Kuzica uplatnil v roce 2015 při realizaci šesti soch, popírajících opět svůj materiál,   pro Štěpnici zámeckého parku v pražských Dolních Počernicích, kde doplnily jednotlivé zahradní sestavy.   S dalšími českými umělci, Václavem Fialou, Pavlem Opočenským, Davidem Černým, Zdeňkem Hůlou, Jasanem Zoubkem nebo Janem Kalábem, vystavuje svá díla na volných prostranstvích Kejřova parku            v Hloubětíně nebo v pražských Nových Chabrech. Tyto sochařské parky Milan Kuzica rovněž organizuje.

 

Svůj cit pro barevné vidění, výjimečný pro sochaře, Kuzica zhodnocuje  v abstraktních malbách
a experimentálních grafikách. Každoročně je představuje na proslulých konfrontačních výstavách
v nezávislé galerii Kruh Zdenka Hůly v Kostelci nad Černými lesy. Jako výtvarné velkoplošné tisky na hliníkové platformě byly mimo jiné použity v moderních komerčních interiérech Headbuilding Siemens v Praze.

 

Ve Skalistých horách v americkém Coloredu se účastnil s českým týmem dvou mezinárodních sympozií, kde vytvářel několikametrové sněhové sochy (v roce 2010 vedl realizaci svého autorského návrhu). Roku 2007 obdržel za dílo Jablko – „Ordinary seed“ čestné uznání udělené americkým časopisem NeoPopRealism. V roce 2017 byla Kuzicova abstraktní socha Zelený život vybrána na australskou výstavu Sculpture by the Sea v Perthu, kde získala ocenění v podobě pozvání na následnou obdobnou výstavu v Sydney.

Text Prof. PhD. Miroslava Klivára

Milan Kuzica se svými díly snaží vyjádřit klasickou ženskou psychologii a její základní rysy. Veškeré jeho myšlenky a činy jsou prostoupeny energií. Rodin řekl: “Budeme-li nyní hledat duchovní význam Michelangelových technických schopností, stejně jako jsme to dělali v případě řeckých umělců, zjistíme, že sochařství vyjadřuje neklidnou energii, snahu jednat bez naděje na úspěch, ono drobné utrpení díla sužovaného nesplněnými touhami…” Kuzica je považován za mistra neorealismu a symbolismu s výraznou schopností zachytit emoce člověka pomocí lidských forem. Jeho práce jsou ceněny pro kvalitní kompozice a krásné zpracování povrchu. Jeho styl se postupně výrazně rozšiřoval a vyvíjel.
Fiktivní postavy jsou metaforami velkého množství různých vášnivých pocitů, v každém případě ale představují introspekci osamělých žen. Skrze meditaci nad vizuálními formami z bronzu může pozorovatel vstoupit  do rozšířených stavů vědomí tím, že odhalí pocity, které si běžně neuvědomuje. Kuzica otevírá prostor mezi pažemi a torsem těla. Cítíme tlaky pnutí v dolní části postavy. Autorova intuice při zkoumání pohybů lidského těla se projevuje v úvahách o vnitřních biorytmech a signálech vysílaných směrem ke svému okolí. Kuzica začal modelovat plastické formy na základě hry světel a stínů. Povrch svých děl soustředí do kulminujících bodů, což můžeme vidět například v bronzové soše “Eva”. Snaží se neustále vyjadřovat rozmach a tanec svalů a kostí, které se nachází ukryté hluboko pod  kůží (podobně jako to vyjádřil Rodin!).
V Kuzicových symbolistických dílech se setkáváme s racionálními i iracionálními prvky. Symboly jsou přetvořená síla. Proto můžeme použít tvrzení filozofa Heideggera, že Kuzicova umělecká existence “ukazuje sama sebe jako tajemství”. Například v sochách “Sangreal” a “Ordinary woman” se Kuzica snaží o zachycení nekonečného proudu myšlenek – koordinujících nelogický fenomén v duchu surrealismu. V těchto dílech autor napadá všechny kánony tradičního umění a inspiruje se světem nevědomí a snů. Filozof Heder tvrdí, že vynalézavě a projektivně používáme propriorecepci k vnímání a chápání sochy. To se zpětně odráží v celku, zde specificky v celém lidském těle. Dochází k pozvolnému ovlivňování našeho chápání vlastního těla. Vynalézavá propriorecepce ztotožňování nám umožňuje pochopit expresivní estetiku Kuzicových děl.

 

V soše “In” a “Ordinary woman” Kuzica plně realizoval svůj vizionářský přístup k sochařství. Tato díla byla vytvořena v jistém nostalgickém duchu. Sen je aktivitou mysli, Kuzicovy pocity a dojmy se v něm volně vznáší a jsou přetvářeny. Duchovní vize přivádí k existenci v sochařském zpracování děl “Nikolo” a “Resound”. Jednota hudby a sochařství se snovým symbolismem jsou charakteristickým výtvarným projevem jedinečné osobnosti. Hudba byla Kuzicovým stálým zdrojem inspirace již od jeho rané tvorby. Jak samotné názvy naznačují, tyto sochy jsou přímou meditací nad hudebními osobnostmi. Sochař se zajímá především o kontakty a výklady různých kulturních vrstev – keltské tradice, inspirace archeologií, atd. Sochařův pohled se soustředí na početné poetické obrazy a archetypální symboly, které představují historický průřez dobou.
Umělecká díla Milana Kuzici představují prostorově vymezenou jednotu založenou na propojení prostorově vymezených parametrů. Henry Moore napsal: “Sochař musí mít neustále na mysli formu v jejím prostorovém celku a využívat ji. Vytváří celistvý tvar, tak jak ho má ve své hlavě – přemýšlí o něm, jako by ho celý svíral uzavřený ve své dlani, ať je jeho skutečná velikost jakákoliv. Duševně dokáže vnímat celek ze všech stran. Když se na objekt dívá z jedné strany, přesně ví, jak vypadají jeho ostatní části. Identifikuje sám sebe s centrem jeho podstaty, s jeho hmotou a váhou. Vnímá jeho obsah, jako prostor tvarově posunutý vzduchem.” Tento způsob působení ovlivňuje náš dojem ze sochy. Kuzicova díla jsou ceněna výhradně pro své stálé imaginativní působení.Krásu a vznešenost obsažené v Kuzicových dílech ocení především lidé, kteří se do nich dokáží vcítit. Kant ve své Kritice soudnosti představil teoretický model, jak porozumět úloze prožívání krásy a vznešenosti (zdroj estetických reflexních úsudků). Ušlechtilost v Kuzicových dílech vhodná nejen pro umění, ale i pro morálku, vzniká vzájemným působením smyslového – skutečného, emotivního a racionálního.

 

Sochy Milana Kuzici reprezentují formu vytvořenou zrající lidskou duší. Duše a tělo jsou zde kombinovány v harmonickém souladu.

  

Prof. PhD. Miroslav Klivar

         In Kuzica`s symbolic works we see data both of rational and irrational nature. Symbols are transformed power. This is why we could state with philosophe Heidegger that Kuzica`s artistic existence manifests itself as a secret. For exemple in sculptures Sang Real and Ordinary Women Kuzica tries capturing the unending flow of ideas - coordinating illogical phenomena within the spirit of surrealism. In these sculptures Kuzica attacks all traditional canons in art, inspires himself by the world both of unconsciousness, in dreams. Philosophe Herder means that we imaginatively, projectively use proprio­ception to experience the sculpture, again as a whole, here specifically a whole human body, and in turn are affected, sympathetically, in our feeling of our own bodies. Imaginative proprioceptive identification allows us in Kuzica sculptures to understand the expressiveness in his aesthetics.

         In sculptures In and Ordinary women Kuzica fully realized his visionary approach to sculpture. Works were done in sort of nostalgia. A dream is an activity of mind, in which Kuzica`s impressions are being transformed and are freely floating. Spiritual visions brought into existence in the way of sculptures Niccolo and Resound. The unity of music and sculpture with dreams symbolism are characteristic for sculptor unique personality. Music had been a constant source of inspiration for Kuzica since his first sculptures. As the name indicates sculptures are a direct meditation upon the musical personalities. Sculptor is particulary interested in contacts or interpretations of cultural layers - the Celtic traditions, the archaeological inspirations etc. A sculptor`s eye s are at the basis of a number of poetic images and archetypal symbols, considered into reflections in an archaeological cross- section through time.

         Works of art of Milan Kuzica represent a spatialtemporal integrity based on unity of spatial and temporal parameters. Henry Moore writes: Sculptor must strive continually to think of, and use, form in all its spatial completeness. He gets the solid shape, as it were, inside his head - he thinks of it, whatever its size, as if he were holding it completely enclosed in the hollow of his hand. He mentally vizualizes a complex form from all around itself; he knows while he looks at one side what the other side is like; he identifies himself

with its centre of gravity, its mass, its weight; he realizes its volume, as the space that the shape displaced in air. Form of touch informs our experience of sculpture. Our appreciation of sculpture of Kuzica is ever, solely, imaginative touch.

         Beauty and sublimity in Kuzica`s sculptures are held in high regard by those who have experienced them. Kant provides in Critique of Judgment a theoretical model for understanding the role of the feelings of beauty and sublimity /the source of aesthetic reflective judgments/. Sublime in works of Kuzica proper not only for the art, but also for morals, come into being at the interference between sensorial - affectiv - emotional and rational.

         Sculptures of Kuzica represent the forms creating by the maturing human soul. The soul and body are combined in a harmony.

 

Prof. PhD Miroslav Klivar

Academician of the Accademia

internazionale Il Convivio, Italy

Knupp gallery | galerie současného umění - obrazy | plastiky | sochy | sklo | grafika

 

gallery of contemporary fine arts - paintings | sculptures | glass | prints

 

Revoluční 17, 110 00 Praha 1 - Staré město 

ales@knuppgallery.com | +420 731 152 095

  • Facebook
  • Instagram