Karel Balcar

Karel Balcar v letech 1984-1985 studoval na ČVUT, Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské, 1986-1987 na VŠE, Fakultě Automatických systémů řízení. V roce 1992 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v atelieru prof. Zdeňka Berana v roce 1999 diplomoval.

Výběrově orientovaný přístup k pojetí zobrazivé malby a typ vyhraněně figurativního zaměření spolu s charakteristickým obsahem odlišují Karla Balcara od většiny současné běžné produkce u nás. Bylo možné se o tom přesvědčit na všech výstavách, kterých se účastnil. Přesto se dá s čistým svědomím říci, že zde existuje zcela evidentní a průkazný kontext s tím, co se nedávno dělo a co se i dnes odehrává na bohatě rozvrstvené pluralitní scéně současného umění ve světě. Edward Lucie-Smith ve své obsáhlé publikaci „Art today“ v jedné z několika kapitol, které jsou věnovány zobrazivé malbě, píše: „Jednou z nejpřekvapivějších změn, které přinesl vývoj umění v posledních třiceti letech je, že mnoho umělců začalo znovu prozkoumávat předmodernistickou minulost.“ … „Současní umělci ve skutečnosti učinili zajímavý objev: zjistili, že v důsledku propasti mezi uměním 20. století a uměním vzdálenější minulosti je nyní všem dílům starých mistrů společná jinakost, jaká byla kdysi připisována pouze umění, které nebylo západního původu.“

Balcarovy hyperrealistické obrazy přinášejí podstatně novou kvalitu v takové míře, že zasahují do bilance renesance klasické malby v Evropě i ve světě. V konkurenci s fotografií je zřejmé hlubší promýšlení obsahu a maximální rozvinutí vnitřní dialektiky obrazového sdělení. Malířský obraz může disponovat širší paletou vědomých i nevědomých, subjektivních i objektivních motivací v procesu utváření symbolických poselství díla.

Balcarova tvorba je především osobní výpovědí malíře, jenž sám významy svých obrazů mnohdy nalézá až dlouho po jejich dokončení. Někdy divákova nutkavá potřeba interpretace Balcarovy zobrazivé malby, kde se střetává skutečné s nereálným, může být překážkou k pochopení metafory a fascinujícího světa obrazu, jehož hlavním úkolem není konkrétní sdělení, ale navození pocitu.

zdroj: wikipedia.cz