MILAN KUZICA – bronzová plastika | bronze sculptures

galerie ceske soucasne plastiky praha
 

BRONZOVÁ PLASTIKA

SELECTED WORKS

   
  narozen | born in: 1962
Milan Kuzica se svými díly snaží vyjádřit klasickou ženskou psychologii a její základní rysy. Veškeré jeho myšlenky a činy jsou prostoupeny energií. Rodin řekl: “Budeme-li nyní hledat duchovní význam Michelangelových technických schopností, stejně jako jsme to dělali v případě řeckých umělců, zjistíme, že sochařství vyjadřuje neklidnou energii, snahu jednat bez naděje na úspěch, ono drobné utrpení díla sužovaného nesplněnými touhami…” Kuzica je považován za mistra neorealismu a symbolismu s výraznou schopností zachytit emoce člověka pomocí lidských forem. Jeho práce jsou ceněny pro kvalitní kompozice a krásné zpracování povrchu. Jeho styl se postupně výrazně rozšiřoval a vyvíjel.
Fiktivní postavy jsou metaforami velkého množství různých vášnivých pocitů, v každém případě ale představují introspekci osamělých žen. Skrze meditaci nad vizuálními formami z bronzu může pozorovatel vstoupit  do rozšířených stavů vědomí tím, že odhalí pocity, které si běžně neuvědomuje. Kuzica otevírá prostor mezi pažemi a torsem těla. Cítíme tlaky pnutí v dolní části postavy. Autorova intuice při zkoumání pohybů lidského těla se projevuje v úvahách o vnitřních biorytmech a signálech vysílaných směrem ke svému okolí. Kuzica začal modelovat plastické formy na základě hry světel a stínů. Povrch svých děl soustředí do kulminujících bodů, což můžeme vidět například v bronzové soše “Eva”. Snaží se neustále vyjadřovat rozmach a tanec svalů a kostí, které se nachází ukryté hluboko pod  kůží (podobně jako to vyjádřil Rodin!).
V Kuzicových symbolistických dílech se setkáváme s racionálními i iracionálními prvky. Symboly jsou přetvořená síla. Proto můžeme použít tvrzení filozofa Heideggera, že Kuzicova umělecká existence “ukazuje sama sebe jako tajemství”. Například v sochách “Sangreal” a “Ordinary woman” se Kuzica snaží o zachycení nekonečného proudu myšlenek – koordinujících nelogický fenomén v duchu surrealismu. V těchto dílech autor napadá všechny kánony tradičního umění a inspiruje se světem nevědomí a snů. Filozof Heder tvrdí, že vynalézavě a projektivně používáme propriorecepci k vnímání a chápání sochy. To se zpětně odráží v celku, zde specificky v celém lidském těle. Dochází k pozvolnému ovlivňování našeho chápání vlastního těla. Vynalézavá propriorecepce ztotožňování nám umožňuje pochopit expresivní estetiku Kuzicových děl.
V soše “In” a “Ordinary woman” Kuzica plně realizoval svůj vizionářský přístup k sochařství. Tato díla byla vytvořena v jistém nostalgickém duchu. Sen je aktivitou mysli, Kuzicovy pocity a dojmy se v něm volně vznáší a jsou přetvářeny. Duchovní vize přivádí k existenci v sochařském zpracování děl “Nikolo” a “Resound”. Jednota hudby a sochařství se snovým symbolismem jsou charakteristickým výtvarným projevem jedinečné osobnosti. Hudba byla Kuzicovým stálým zdrojem inspirace již od jeho rané tvorby. Jak samotné názvy naznačují, tyto sochy jsou přímou meditací nad hudebními osobnostmi. Sochař se zajímá především o kontakty a výklady různých kulturních vrstev – keltské tradice, inspirace archeologií, atd. Sochařův pohled se soustředí na početné poetické obrazy a archetypální symboly, které představují historický průřez dobou.
Umělecká díla Milana Kuzici představují prostorově vymezenou jednotu založenou na propojení prostorově vymezených parametrů. Henry Moore napsal: “Sochař musí mít neustále na mysli formu v jejím prostorovém celku a využívat ji. Vytváří celistvý tvar, tak jak ho má ve své hlavě – přemýšlí o něm, jako by ho celý svíral uzavřený ve své dlani, ať je jeho skutečná velikost jakákoliv. Duševně dokáže vnímat celek ze všech stran. Když se na objekt dívá z jedné strany, přesně ví, jak vypadají jeho ostatní části. Identifikuje sám sebe s centrem jeho podstaty, s jeho hmotou a váhou. Vnímá jeho obsah, jako prostor tvarově posunutý vzduchem.” Tento způsob působení ovlivňuje náš dojem ze sochy. Kuzicova díla jsou ceněna výhradně pro své stálé imaginativní působení.Krásu a vznešenost obsažené v Kuzicových dílech ocení především lidé, kteří se do nich dokáží vcítit. Kant ve své Kritice soudnosti představil teoretický model, jak porozumět úloze prožívání krásy a vznešenosti (zdroj estetických reflexních úsudků). Ušlechtilost v Kuzicových dílech vhodná nejen pro umění, ale i pro morálku, vzniká vzájemným působením smyslového – skutečného, emotivního a racionálního.

Sochy Milana Kuzici reprezentují formu vytvořenou zrající lidskou duší. Duše a tělo jsou zde kombinovány v harmonickém souladu.

  

Prof. PhD. Miroslav Klivar

Člen Accademia internazionale Il Convivio, Itálie