JOSEF ACHRER – obrazy / paintings

wp Josef-Achrer-Princip-dědičnosti-112x102-cm-komb.tech_.na-plátně-art-prague-2016

OBRAZY | PAINTINGS

josef achrer autorská výstava achrer opening švábky, knupp gallery prague, 2014

VÝSTAVA | EXHIBITION 2014

josef achrer video s autorem k solo výstavě achrer opening švábky 2014, knupp gallery prague, galerie českého současného umění - praha

SHOT 2014

narozen v roce 1951 born in 1951
Obrazy Josefa Achrera jsou o dialogu mezi reálnem a snem, duší a světem, racionalitou a hrou, ale především mezi prostory.Téma volného prostoru a bariér hovoří především z obrazů minulých let jeho velmi typické a známé tvorby. Malíř rád tvoří zátarasy a zábrany, přímo je „vyšívá“, zabydluje prostor obrazu do poslední tečky. Rámuje svoje představy bludištěm symbolů, které vytvářejí cesty do duše – a ven. Pokládá plátno strukturou představ. Vytváří nové celky, umělé – ale v souvislostech a se silnou výpovědí, především v abstraktní rovině, s konkrétní poezií věcí, někdy s poněkud drastickou nadsázkou lidské zkušenosti v epických sděleních. Propletence makro – a mikrosvěta ve strukturální spleti tvarů tím, že absorbují skutečnou realitu s jejími nástrahami a nabídnou nám realitu virtuální. Po pravdě řečeno virtuální realitu nabídne autor především sám sobě. Vytvoří tak jakýsi meziprostor pro „vzkazy sobě“. Vyrovná se s vnímanou realitou (občas s humorem poněkud černým) a schová ji někam za labyrint. Jako vše, je i tento proces dvojsečný. Dovoluje formální cizelování, ale staví hráz proudění. Vzniká tak pro autora jakýsi očistný proces, který i divákovi nabízí formu katarze – pokud přijme za svou malířovu míru ironie a humoru, provázející všechny obrazy. Zvláštního humoru. Někdy hořká ironie společenská, jindy intimní pohled (spíše nadhled) na život zakrytý sítí stylu malby. Názvy obrazů jsou samy o sobě symbolické a odrážejí společensko – intimní výpověď, mimochodem velmi obtížnou výpověď v souvislostech. Klukovské symboly, výsměch odpovědnosti mužského světa, který je zpochybňován neustále světem ženským, sebeironie, hořkost, ale i čistá radost – umanutost výpovědi autora se prostě nedá obejít, lze ji jen akceptovat, a projít s ním do jeho tajemství.Achrerova tvorba je hravá i dravá, libuje si v poetické grotesknosti, dovede být ironicky kousavá, ale nikdy zlá. Podstatou komplikovaného leč promyšleného výtvarného řádu je smyslový zážitek, radost z vidění a nevyčerpatelná fantazie. Josef Achrer pracuje neúnavně a báječně se přitom baví – ve snaze zůstat nad věcí.Nezařaditelný, svébytný, pracovitý, umíněný, nadaný. Vše, co platí o člověku, platí o malíři s jeho touhou ukrást barvě její moc, tvarovat ji do spleti podvědomí a nadreálného vnímání, avšak pomocí přesných tvarových symbolů, cest, uliček, labyrintů, zvláštních snových prostůrků korunovaných velkou banalitou reálu. A nad tím vším střeží lehce fialový prostor vstupu do obrazu sarkastický Kerberos, upozorňující na pomíjivost bytí a zranitelnost duše. Poslední obrazy upřesňují novější formu Achrerova malířského vyjádření. Uvolňují více plochy v obraze. Tato plocha je odrazem okamžitě naplněna napětím jakoby odrážejícím a tušícím dřívější labyrint. Vymezování prostoru už není jeho omezováním. Je to čas k nadechnutí. Celá malířská autorova tvorba je naplněna prouděním, které diváka strhne do víru mnohdy nejen příjemných pocitů a myšlenek. Nutí nás však vyrovnat se po svém s nabídnutým prostorem a vířením. Nelze nezvednout autorovu hozenou rukavici – ať se nám to líbí nebo ne – a reagovat, polemizovat či splynout, vyrovnat se.
PhDr. Claudine Končinská
The paintings of Josef Achrer are about the dialogue between the real and the unreal, between the soul and the world, between a reason and a game and most of all between spaces. His work is both ravenous and playful. It revels in grotesque poetry, sometimes biting, but never evil. The essence of the complicated yet sophisticated order is a sensory experience, the joy of sight and, unlimited fantasy. Josef Achrer works tirelessly, but apparently has a lot of fun while doing that. He is unclassifiable, individualistic, hard working, stubborn and gifted. All that could be said about a person could be said about a painter the same way. He always desires to seize the power of the colour, to give it the form of the unconscious and of the surreal perception, always through the precise shapes of symbols, paths, labyrinths, those peculiar little dreamy spaces, all that to be crowned with a banality of the real. And above all that is the sarcastic Cerberus guarding the slightly violent entrance into the painting, pointing to the frailty and passing nature of the soul. The most recent paintings of Josef Achrer seem to show a new development. They seem to show more free space and smooth surface. This space is immediately filled with tension almost reflecting the former labyrinth. Defining this space does not limit it anymore. It´s time to breathe. The entire work is full of flow which engrosses those who watch it, provoking a vortex of feelings and thoughts which are not always pleasant. It makes us deal with the offered space and that vortex. It is impossible to refuse the challenge, whether or not we think otherwise. We react, we cope with, we argue or merge it.

PhDr. Claudine Končínská