FILIP KUDRNÁČ

 filip kudrnac - Cholticky les, 110 x 120 obraz olejem na platne, portfolio zatupujici galerie ceskeho soucasneho umeni praha

OBRAZY

PAINTINGS

 
Vzdělání
1989 – 1993 SUPŠ Václava Hollara, Praha

1995 – 2001 Akademie výtvarných umění, Praha

Autor o sobě:   
Od 4 let jsem navštěvoval  lidovou školu umění a po základní škole jsem byl přijat na střední výtvarnou školu V. Hollara, kde  jsem kromě malby, kresby, sochařství a grafiky studoval i propagační výtvarnictví a fotografii. Poté jsem absolvoval náhradní vojenskou službu. Během dalších let jsem absolvoval Akademii výtvarných umění, kde jsem zpočátku u prof. Nepraše pokračoval ve svém studiu konceptuality klasického helénistického sochařství, ale poté jsem se opět začal zabývat malbou a zejména jejími klasickými technologiemi vycházejících z renesance. 

Věnuji se všem oborům klasického výtvarného umění. Především je to tedy figurální malba,  krajina, portrét, figurální kresba, grafika, zátiší a socha . Zcela přirozeně a instinktivně pokračuji v tradičních řemeslných postupech v rámci dlouhodobě stálých a historicky ověřených a uznávaných uměleckých hodnot, kde obsahová a estetická stránka spolu harmonicky spolupracují a utváří celkový výraz a význam uměleckého díla.

Moje umělecké vnímání a vidění je víceméně lyrické a používám vrozený, klasický rukopis k zachycování romantických, mytologických i surreálních témat a krásy přírody. 

Tradiční estetikou a poetikou se snažím reflektovat a zpracovávat stále platný, aktuální obsah a chci poskytovat především kladné příklady a duchovní hodnoty, které se dají ve výtvarném umění více, než jakoukoli jinou technikou. Vyjádřit právě ověřenými staromistrovskými řemeslnými postupy skýtajícími největší paletu výrazových prostředků.                                                                     

Holandská květinová zátiší symbolizující svou nádherou smrtelnou podstatu naší existence ve vesmíru, barokní krajinomalby Jacoba van Ruisdaela, nebo lesní scény Ivana Šiškina oslavující monumentalitu přírody mohou být v dnešní době tím nejaktuálnějším a nejkonceptuálnějším uměním. Tyto staré obrazy jsou stejně současné, jako jsou pro člověka životně potřebné ony stromy, které na nich jsou namalované a které třeba ještě někde i dodnes stojí, podobně jako u staletých dubů v Choltické oboře.       

Používám převážně techniku jemné hladké malby vlámsko-italské školy a v klasicky stavěných kompozicích se snažím spojovat nejčastěji kolorit a religiozitu vrcholné renesance  se symbolickou nostalgií a naléhavostí konce 19. století. V plenéru se snažím zaznamenávat atmosféru a kontrast co nejširší barevné škály odstínů záře slunečního světla a chladu stínů . Napříč všemi slohy a styly se snažím propojit monumentalitu holandské barokní veduty s realistickým zachycením imprese přírodní scény v konkrétním časovém úseku. 

Inspiruje mě mimo jiné i zpěv, sport a rock-n-roll,  což občas v mé tvorbě vyúsťuje do určité formy pop-artu.

Obrazy Venuší s tématem lásky, prosluněné krajiny, vlčí máky a potoční zákoutí, sochy Elvise a Gotta, nebo portréty zářících hvězd operního nebe, nejsou jen mou výpovědí o vlastním cítění, ale mohou být případně i ironickým nastavením zrcadla modernistickým nezobrazivým principům, nebo konceptualistickým teoriím o antiumění, které klasické estetické hodnoty a řemeslné formy neuznávají.  

Schopnost vnímat a zobrazovat duchovní a estetickou krásu věcí kolem sebe je pro mě ta největší inspirace a to nejsilnější umělecké téma. Je to hlavní důvod, proč dělám umění a proč mě to baví.